Strana 108-109
památky 1/2022/1 107106 památky 1/2022/1
rokem 1835) a „Cardinal Schwarzenberg, Fürst-Erzbischof von Salzburg“ (po roce 1842),
díky nimž můžeme Bedřichovy knižní akvizice rozdělit do dvou časových období.
118
V souvislosti s potomky Josefa II. a Pauliny bychom neměli opomenout zmínit, že právě
v této generaci začala být do knihovního fondu soustavně nakupována ve větší míře
dětská literatura, kterou lze díky dochovaným podpisům spojit s konkrétními dětskými
čtenáři. V následujících generacích pak zůstaly zachovány větší či menší soubory dět-
ských knih po většině příslušníků schwarzenberského rodu. Než se ovšem zakoupená
kniha dostala do rukou dětského čtenáře, obvykle musela projít „vstupní kontrolou“
přes rodiče či vychovatele. Ostatně sama kněžna Paulina zastávala názor, že „děti mají
číst nejprve „vážné“ knihy, „zábavné“ jen za odměnu, a teprve až budou schopné si
samy vybírat hodnotnou četbu, mohou si knihy volit samy“.
119
Je poměrně příznačné,
že vychovatel Paulininých dětí, Emmerich Thomas Hohler (1781–1846), později působil
jako cenzor, neboť některé jím provedené cenzurní zásahy jsou dodnes patrné například
v několika dílech cestopisů J. H. Campeho Reisebeschreibungen für die Jugend (Braun-
schweig, 1793), v nichž vychovatel Hohler pečlivě přelepoval pasáže textu, případně
sešíval celé složky listů. Avšak jeho zvídaví svěřenci, v tomto případě zřejmě dospívající
Jan Adolf II. a Felix, se samozřejmě snažili nejrůznějšími způsoby propracovat k cen-
zurovanému obsahu.
Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888), hospodářský reformátor a hlavní strůj-
ce „schwarzenberského ekonomického zázraku“, se ujal vlády nad rodovým majetkem
v roce 1833. Jak již bylo řečeno výše, od třicátých do padesátých let 19. století možná
užíval stejné heraldické ex libris jako jeho otec Josef II. V následujících desetiletích se do
118 Dle rukopisných signatur byla část jeho knih původně uložena na zámku Aigen.
119 VAŠÁKOVÁ, Zuzana, Vývoj výchovy v rakouských šlechtických rodinách od počátku 19. století do
1. poloviny 20. století, rigorózní práce, Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2012, s. 68.
knih pouze podepisoval a teprve v závěru svého života, zřejmě kvůli třesu rukou, začal
užívat kaligrafické razítko imitující jeho podpis. Zřejmě nepřekvapí, že v jeho knižní sbírce,
čítající necelých dvě stě knih, dominuje zejména historická a odborná hospodářská lite-
ratura. Z jeho knižní sbírky si zaslouží pozornost především tisky, které zakoupil během
svých britských cest, jež podnikl v letech 1825–1826 a podruhé v letech 1838–1839 u pří-
ležitosti korunovace královny Viktorie.
120
Mezi tisky zakoupenými na britských ostrovech
lze pochopitelně nalézt řadu titulů, jež mohly posloužit jako inspirační zdroje pro plánova-
nou přestavbu Hluboké, například spisy a vzorníkové knihy slavných britských architektů
A. W. N. Pugina, J. B. Papwortha, J. C. Bucklera či F. Goodwina. Z provenienčního hlediska
jsou ovšem mnohem zajímavější knihy, jež lze spojit se záznamy Adolfových deníků.
121
Na-
příklad knihu Castle of Alnwick, & Warkworth (London, 1824)
122
pravděpodobně věnovala
Janu Adolfovi Charlotte Florentia Percy, vévodkyně z Northumberlandu (1787–1866).
123
Dle
deníkového záznamu navštívil Jan Adolf Alnwick 10. září 1825 a vévodkyně jej provedla
nejen samotným sídlem, ale také přilehlým parkem.
124
O měsíc dříve kníže navštívil Kenil-
worth, jenž proslul zejména díky stejnojmennému románu z pera Waltera Scotta. Kromě
zápisu osobních dojmů z tohoto místa si Jan Adolf do deníku zapsal, že si zakoupil jistý
popis zámku.
125
Ačkoliv drobný tisk A Guide to Kenilworth… (Coventry, 1824) vyjma razítka
hlubocké knihovny neobsahuje žádné další provenienční znaky, lze předpokládat, že se
jedná o onen zakoupený popis zámku zmíněný v Adolfově deníku.
Manželkou Jana Adolfa II. se roku 1830 stala Eleonora z Liechtensteinu (1812–1873). Její
knižní sbírka čítá přibližně šedesát svazků a převažuje v ní historická literatura a sou-
dobá beletrie. Jediným dochovaným supralibros je zlatý alianční erb Schwarzenbergů
a Liechtensteinů otištěný na přední desku modlitební knihy Königliche Hals-Zierde, oder
Sammlung der… Gebethe (Wien, 1822). S Eleonořiným jménem je také spojena kniha
Erinnerung an das Verwundeten-Spital des patriotischen Damen-Vereins im Palais…
am Rennweg im Jahre 1866 (Wien, 1866/1867?) v luxusní vazbě s modrým sametovým
potahem, zlacenou ořízkou a stříbrným dekorem na přední desce, v jejímž středu jsou
umístěny propletené iniciály „ES“.
126
Své knihy Eleonora opatřovala podpisem, který se
v průběhu let obměňoval. V případě podepsaných knih ale představuje velký problém
odlišení jejích podpisů od podpisů dvou dalších Eleonor – do čtyřicátých let 19. století
se jako „Eleonore Schwarzenberg“ podepisovala rovněž sestra Josefa II. Eleonora Žofie
(1783–1846), v šedesátých a sedmdesátých letech stejný podpis užívala také Eleono-
řina vnučka Eleonora (1858–1938), provdaná z Lambergu.
127
Z provenienčního hlediska
v Eleonořině sbírce vyniká soubor anglických pohádek, které jí věnoval její manžel Jan
Adolf II. Eleonora tyto drobné tisky opatřila svým podpisem a rukopisnou poznámkou
120 K Adolfovým britským cestám podrobně VYBÍRAL, Jindřich – SEKYRKOVÁ, Milada, Britská cesta
Jana Adolfa ze Schwarzenbergu roku 1825, in: Umění. Časopis Ústavu dějin umění Akademie věd
České republiky, 1998, roč. 46, č. 1/2, s. 129–145.
121 SOA Třeboň, odd. ČK, Rodinný archiv Schwarzenbergů (dále RA Schwarzenbergů), inv. č. 3e, [Deník
Jana Adolfa z britské cesty z let 1825–1826]; inv. č. 7b/2, [Deník Jana Adolfa z britské cesty z let
1838–1839].
122 Autorkou skic, které se staly předlohou knižních ilustrací, byla vévodkyně z Northumberlandu. Kni
-
ha byla vydána v roce 1824 v limitovaném nákladu 250 výtisků. MARTIN, John, A bibliographical
catalogue of books privately printed, London 1834, s. 207.
123 ŽAHOUR, Jiří, Vévodkyně z Northumberlandu urozenému návštěvníkovi, in: V nejhlubší úctě. Katalog
výstavy Státní zámek Kozel 1. 6. – 31. 7. 2021, HÁJEK, Pavel – ŠÍPEK, Richard (edd.), České Budějovice
2021, s. 32–33.
124 SOA Třeboň, odd. ČK, RA Schwarzenbergů, inv. č. 3e, [Deník Jana Adolfa z britské cesty 1825–1826],
zápis z 10. 9. 1825.
125 SOA Třeboň, odd. ČK, RA Schwarzenbergů, inv. č. 3e, [Deník Jana Adolfa z britské cesty 1825–1826],
zápis z 11. 8. 1825.
126 Jedná se o dedikační exemplář, který kněžna Eleonora pravděpodobně dostala darem od zmíněného
spolku.
127 Prozatím je kněžně Eleonoře připsáno 60 knih, Eleonoře Žofii 65 knih a Eleonoře z Lambergu
35 knih, avšak lze očekávat, že po zpracování jejich knižních sbírek dojde ke změnám v připsání
svazků.
Obr. 34.
Schwarzenberské heraldické supralibros užívané v 19. století, zdroj: NPÚ, ZK ČK, foto: autor, 2022