Strana 58-59
památky 1/2022/1 5756 památky 1/2022/1
židovský náhrobek na území dnešního Jihočeského kraje. Nápis v závěru připojuje, že
náhrobek dal postavit svému otci syn Aharon z Netolic. Je to neobvyklý dovětek, který
dovoluje vyslovit domněnku, že náhrobek byl pořízen jako druhotný, obnovující původní
nápis a připojující informaci o podílu syna na jeho vzniku.
14
Náhrobek Petachji, syna Menachema, se nachází na vyvýšenině v jižní části hřbitova
a je obklopen náhrobními kameny převážně z 18. století. Okolnosti umístění náhrobku
na zdejším hřbitově nejsou jednoznačně vysvětleny. Nebyl zde totiž nalezen ani jeden
náhrobek ze 17. století a archivní pramen z roku 1670 dokládá, že hřbitov ještě na místě
v této době neexistoval.
15
Tyto skutečnosti umožňují konstatovat, že náhrobek nebyl
původně určen pro kolodějský hřbitov. Je pravděpodobné, že pocházel z týnského ži-
dovského hřbitova, který se nacházel na levém břehu Vltavy v lokalitě Malá Strana. Ještě
v meziválečném období 20. století bylo náhrobků přenesených z týnského hřbitova více,
jak uvádí soudobá literatura.
16
Přenesli je sem vyhnaní týnští Židé, není však zřejmé, zda
proběhly rovněž exhumace těl.
Na základě zjištěných skutečností můžeme klást založení kolodějského židovského hřbi-
tova do období, kdy byli týnští Židé donuceni opustit své dosavadní působiště. Není zná-
mo, jak dlouho po vyhnání roku 1681 ještě sloužil týnský hřbitov k pohřbívání. Kolodějský
hřbitov byl založen nejdříve roku 1681
17
a nejpozději na přelomu 17. a 18. století. Hřbitov
převzal funkci týnského hřbitova a sloužil i dalším židovským komunitám z okolí. Mimo
jiné tam přibližně půl století před založením vlastního hřbitova pohřbívali Židé z Nezna-
šova, rovněž po roce 1680 přesídlivší z Týna.
Druhý nejstarší doložený náhrobek v Kolodějích je datovaný rokem 1702 (č. 409) a ná-
leží Jaakovu, synu Šimona K“C. Vedle něj umístěný náhrobek č. 410 stojí nad hrobem
Lejba, syna Juzla Theina (1708), který svým rodinným jménem připomíná původ ze-
snulého v Týnu. V těchto místech pravděpodobně započalo pohřbívání. Mezi náhrobky
jihočeských židovských hřbitovech: zejména v Neznašově, také ve Strakonicích a v Tučapech.
14 STEINOVÁ, Iva, Even zikaron. Paměť židovských náhrobních kamenů. Koloděje nad Lužnicí, Praha
2021, s. 8, Překlad náhrobního nápisu Petra Vladařová.
15 NA, Archiv pražského arcibiskupství, sign. D 74/2, 1670, fasc. XIII, č. 1357, kart. č. 1967, s. p. Týnský
děkan informuje o týnských Židech (mají synagogu a ohrazený hřbitov) a o kolodějských Židech
(mají modlitebnu). Za upozornění děkuji Alexandru Putíkovi.
16 FRIED, Samuel, Kehila kedoschah Kalladay, Jüdisches Archiv, 1928/1929, roč. 2, s. 41.
17 FRIED, S., Kehila kedoschah, s. 41.
Konkrétní jména se dozvídáme k roku 1654, kdy jsou jmenováni čtyři, z nichž jeden (Hiršl
Buchbinder) byl knihař z Týna.
4
V nedalekém Týnu nad Vltavou (historicky Vltavotýnu) jsou Židé doloženi od první čtvr
-
tiny 16. století, měli zde nejpozději od počátku 17. století synagogu a na tzv. Malé Straně
na druhé straně Vltavy situovaný hřbitov.
5
Úzké vztahy mezi starší komunitou v Týně
a mladší v Kolodějích jsou zřejmé a také jejich další osudy jsou provázané. Z Týna byli
Židé v roce 1681 vypovězeni kvůli obvinění z rozšiřování morové rány, která v předchozím
roce plně vypukla. Po vyhnání mohli pouze navštěvovat týnské trhy, kde platili poplatky
ze svých prodejních stánků.
6
Většina židovských obyvatel se přesunula na sousední pan-
ství v Kolodějích pod ochranu Johanna Joachima barona z Brandsteinu
7
a do Neznašova
na panství Václava Františka hraběte z Vrtby.
8
Pramen z roku 1702 zaznamenává v Kolodějích a dvou blízkých lokalitách pět židovských
rodin,
9
počet se však jeví jako příliš nízký a zdá se být v rozporu s následujícími údaji. Na
základě vizitace z roku 1715, uchované ve fondu Tereziánský katastr,
10
zaznamenáváme,
že do konce 17. století se zde usadilo sedmnáct židovských rodin. Nejdéle usazeným
v tomto seznamu, „před 46 lety“, tedy od roku 1669, je muž zvaný Doctor, živící se ob-
chodem s lnem a peřím. Celkem se zde k roku 1715 nacházelo 34 rodin, z toho 65 mužů
a žen, 89 dětí a 11 sloužících.
Některá rodinná jména z vizitace tereziánského katastru naznačují původ rodin: rodina
Bechyňských, Polaků, Ržecskych (pravděpodobně z Kardašovy Řečice), Nalžovských
(snad z Nalžov) a Brožovských, která přišla v osmdesátých letech z čtvrti Brašov v Týně.
Další rodinná jména vycházejí z povolání: Goldschmied, Schuster, Schneider, Glaser (Le-
bel Glaser usazený roku 1688). Rodinná jména Stampf a Nosal, vyskytující se od počátku
18. století, přetrvala v čase a po roce 1787 se stala neměnnými příjmeními. Stampfovi se
usadili roku 1703, Moyses Nosal, otec čtyř dětí, se v Kolodějích narodil a jeho otec zde
žil tři desítky let.
11
Nešťastný osud některých židovských rodin, kterým byly odebrány jejich děti a umístěny
v křesťanských rodinách, se odehrál i v Kolodějích. V roce 1699 byly v Praze uvězněnému
Moisesu Glaserovi odebrány dvě děti a přiděleny do výchovy baroknímu sochaři Johannu
Brokoffovi, který od roku 1692 působil na pražském Starém Městě.
12
Založení židovského hřbitova a nejstarší dochované náhrobky
Průzkum náhrobků přinesl překvapivé zjištění: na ploše hřbitova byl nalezen náhrobek
datovaný rokem 1590 (Petachja
13
, syn Menachema, č. 376), což je nejstarší dochovaný
4 MATUŠÍKOVÁ, Lenka, Juden im ersten böhmischen Kataster 1653–1655, Judaica Bohemiae, 2002,
roč. 37, s. 14: Hiršl, Buchbinder z Tejna, Jakub Aron, Michl Jud a Michl Punčochář, kterému bylo mezi
deseti a dvaceti lety.
5 SAKAŘ, Josef, Dějiny města Týna nad Vltavou a okolí I, Týn nad Vltavou 1935, s. 186.
6 SAKAŘ, J., Dějiny Židů, s. 242.
7 Inkolát v Čechách získal roku 1662, blíže von SCHÖNFELD, Johann Ferdinand, Materialien zur di-
plomatischen Genealogie des Adels der Österreichischen Monarchie I, Prag 1812, s. 5.
8 Tento člen řádu maltézských rytířů v první polovině osmdesátých let 17. století investoval do svého
neznašovského sídla, pravděpodobně považoval toto panství za perspektivní, v roce 1686 však be-
zdětný zemřel. K tomu ve zkratce SUDOVÁ, Martina – KOVÁŘ, Daniel, Tvrze, hrady a zámky jižních
Čech. Život a sídla jihočeské šlechty, Olomouc 2003, s. 98–101.
9 MAUR, Eduard – PÍŠOVÁ, Dagmar, Sčítání konzumentů soli v Čechách roku 1702, Historická demo-
grafie, 1994, roč. 18, s. 27.
10 NA, fond Tereziánský katastr (dále jen TK), inv. č. 594, kart. č. 138. Neuvádí však osobní jména
manželek a dětí. Není datovaný, předchozí spisy pocházejí z roku 1715, Josef Sakař tento seznam
datuje k roku 1721. Ve fondu Tereziánský katastr se nacházejí vizitace židovského osídlení cca z let
1715–1721.
11 Tamtéž. Rodinu Nosalových lze identifikovat jako kohenskou na základě zjištění, že náhrobek Avra-
hama Nosala (1846, náhrobek č. 182) je opatřen kohenským znamením.
12 NA, NM, sign. J 7 23.
13 Osobní jméno Petachja se mezi dalšími pohřbenými v Kolodějích objevuje pouze v jednom případě
(Petachja, syn Mošeho Stampfa, 1831, náhrobek č. 227). Matriční záznam vypovídá, že Petachja
nesl občanské jméno Zacharias, srov. NA, fond Matriky židovských náboženských obcí v českých
krajích (dále jen HBMa) 850, fol. 10, zápis 141. Časová diference nedovoluje doložit případnou ro
-
dinnou spojitost s nejstarším náhrobkem. Jméno Petachja nacházíme mezi pohřbenými na dalších
Obr. 1. Koloděje nad Lužnicí, židovský hřbitov, jižní část areálu, foto: autorka, 2019