Strana 36-37
památky 1/2022/1 3534 památky 1/2022/1
duševně nemocné a nepohyblivé; pokud však taková nemoc postihla chovance až ve
špitále, bylo tam o něj postaráno.
32
Podle druhu a množství prostředků a počtu míst, které měl špitál k dispozici, nabízel po-
třebným pomoc v různé podobě: buď prosté ubytování, nebo včetně stravy a peněžního
příspěvku, případně pouze jídlo, nebo jen finanční příspěvek.
33
Vyšebrodský klášterní špitál s kaplí sv. Alžběty, později sv. Josefa
Nejstarší vyšebrodský špitál pod správou kláštera nechal zřídit Petr I. z Rožmberka ne
-
daleko řeky při cestě z městečka do kláštera (dnes ulice Míru čp. 122) s velkou pravděpo-
dobností krátce před svou smrtí v roce 1347.
34
O rozsahu nadání této sociální instituce se
však dozvídáme až zpětně z listiny vydané jeho syny na počátku roku 1380.
35
Zakladatel
Petr I. daroval klášteru vesnici Neslbach
36
s ornou půdou a sadem, s obdělávanými
a neobdělávanými poli, loukami a pastvinami, vodami a potoky, se všemi právy, s výnosy
desátků a dalšími současnými i budoucími užitky, aby řádoví bratři mohli živit a vydržovat
ve špitálu šest chudých. Na den svatého Kalixta (14. října) se mělo každoročně v kláš-
teře slavit anniversarium, tedy připomínka úmrtí Petra I. z Rožmberka. V předvečer se
zpívaly vigilie a následující den pak opat, pokud mu v tom nezabránila vážná příčina,
celebroval mši a přítomní bratři kněží ve stejný den četli mše za duši donátora, všech
jeho předků a všech věrných zesnulých. Téhož dne se měl v refektáři podávat dvěma
32 KUBÍKOVÁ, A., Českokrumlovský špitál, s. 107.
33 KATOVSKÁ, J., Špitál sv. Pavla v Praze, s. 48–52.
34 KAINDL, Dominik, Dějiny kláštera Vyšší Brod v Čechách, Libice nad Cidlinou 2008, s. 22. Ve stejném
roce obdaroval Petr I. z Rožmberka v rezidenčním Krumlově špitál sv. Jošta, k tomu SCHMIDT, Va-
lentin – PICHA, Alois, Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen I. 1253–1419, Prag 1908, s. 15–17,
list č. 80; MILLAUER, Franz Xaver Maximillian, Fragmente aus dem Nekrolog de Zisterzienser-Stiftes
Hohenfurt, Prag 1819, s. 53 – Petr I. je zde zmiňován jako „tercius fundator hujus monasterii“.
35 PANGERL, Mathias, Urkundenbuch des Cistercienserstiftes B. V. Mariae zu Hohenfurt in Böhmen,
Wien 1865, s. 179–185, list č. CLVII. Za pomoc s překladem listiny a další konzultace autoři děkují
Mgr. Jánu Trnkovi.
36 Nesselbach – dnes ves Větrná (okres Český Krumlov) ležící 1,5 km od Malšína.
stům chudých oběd s přilepšením („cum pitantiis“, tj. strava nad obvyklý řeholní příděl)
a každému z nich měl být dán vídeňský denár
37
, aby v modlitbách pamatovali na duši
zakladatele, jeho předků a všech věrných zemřelých. Dále se měli nejen všichni mniši,
ale i kněží a laičtí bratři každý den „s ohledem na božskou odměnu“ ve svých zvlášt
-
ních pobožnostech modlit za duši zakladatele. Opat a převor kláštera byli vázáni svým
svědomím, že pokud cokoliv z uvedených povinností zanedbají, pak pokuta, ke které se
zavázali, je „nemine v den posledního soudu“.
38
V této souvislosti je potřeba připomenout, že to nebylo jediné nadání Petra I. z Rožmber-
ka tohoto druhu. S manželkou Kateřinou věnovali 15. června 1347 „pro odpuštění hříchů
našich a našich předků“ krumlovskému špitálu sv. Jošta, který Petr I. založil, do věčného
držení nemovitosti a důležité hospodářské výnosy.
39
Proto mělo být v krumlovském špi-
tálu na věčné časy živeno s myšlenkou na spásu duše Petra I. osm chovanců, za spásu
jeho ženy Kateřiny čtyři a za paní Domku jeden a jejich počet se neměl měnit. Z uvedené
listiny můžeme získat velmi přesnou představu i o tom, jak byly hmotně zajišťováni po-
třební v současně založeném špitálu ve Vyšším Brodě.
40
Synové zakladatele – Petr II. († 1384), Jan († 1389), Jošt († 1369) a Oldřich († 1390) z Rožm-
berka – někdy mezi lety 1357 a 1369 společně koupili za 124 kop grošů ves Aynsidel
41
se
37 Vídeňský denár nebo také fenik (Pfennig) byla drobná stříbrná mince používaná zejména v Rakous-
ku od 12. století, 30 denárů tvořilo jeden šilink a 240 denárů, tedy 8 šilinků, se počítalo do jedné
libry (Pfund). CZEIKE, Felix, Historisches Lexikon Wien in 5 Bänden, Wien 1995, Band IV., Le-Ro,
s. 538–539.
38 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 180–181, list č. CLVII.
39 Šlo o dvůr v Zahrádce nedaleko Chabičovic východně od Českého Krumlova a roční výnos ze cla ve
Frymburku, z mýta v Dolním Dvořišti a cla ve Studánkách. Přidal špitálu též desátek ze všech plodů
a bylin, které se urodí v zahradě přiléhající k ohradní zdi krumlovského kláštera. Manželka Kateřina
darovala klášteru také vesnici Jamné se všemi pozemky.
40 PAVELEC, P., Počátky hradu a města, s. 52–53.
41 Jinak také Einsiedel, dnes zaniklá ves Poustevna (okres Český Krumlov), přibližně v polovině cesty
z Větrné do Přízeří.
Obr. 3. Vyšší Brod, cisterciácký klášter a město, detail, špitální kaple sv. Josefa (původně sv. Alžběty)
s navazující budovou špitálu v popředí při rybníku pod klášterem, perokresba vyšebrodského učitele
A. Halla, 1787, zdroj: Cisterciácké opatství Vyšší Brod, fond Cisterciáci Vyšší Brod, karton č. 90, sign. I/132
Obr. 4. Vyšší Brod, areál cisterciáckého kláštera a klášterní špitál s kaplí sv. Josefa (původně sv. Alžběty),
původní číselné označení 59 a 61, originální mapa stabilního katastru z roku 1826, zdroj: © ČÚZK, archiv